Veterinární klinika AAnimalCare 

SONO, EKG, RTG vyšetření včetně dysplazie

SONO

Ultrasonografie je velmi cennou metodou pro zobrazení normální a patologicky změněné tkáně. Ultrazvukové vlnění nemá negativní vliv na pacienta a vyšetřujícího v podo-bě ionizujícího záření. Vyšetření probíhá v reálném čase a strukturu orgánů lze zobrazit vícečetnými rovinami. Je tedy možné lépe určit původ patologické léze a prostorový vztah různých nitrobřišních struktur.

EKG

Elektrokardiograf se používá jako nástroj k diagnostice srdečních arytmií a poruch vedení impulzů, jako pomocný prostředek určující zvětšení jednotlivých srdečních dutin a změn některých elektrolytů.

RTG

RTG záření je elektromagnetické vlnění o velmi krátké vlnové délce, které má velkou schopnost pronikat tkáněmi. Prošlé záření je možné zachytit a výsledkem je RTG obraz – rentgenogram.Toto vyšetření může být provedeno buď klasicky nebo s kontrastem a používá se k diagnostice onemocnění prakticky všech orgánových systémů.

Dysplazie

Dysplazie kyčelních kloubů, stejně jako dysplazie loketních kloubů, je dedičně podmíněný chybný vývoj kloubů, kterým jsou postiženy psi i fenky bez rozdílu věku a pohlaví. Štěňata se rodí se zdravými klouby a to, jestli dysplazie vznikne, závisí na genetické výbavě každého jedince a faktorech vnějšího prostředí.

Dysplazie loketního kloubu

Dysplazie loketního kloubu - DLK - je souhrnné označení několika nemocí vedoucích k poruchám souběžnosti kloubních ploch pažní, vřetenní a loketní kosti, častěji označováno jako artróza loketního kloubu.

Mezi formy DLK řadíme nestejnoměrný růst předloketních kostí, ulomení korunkového výběžku na vnitřní straně loketní kosti, nespojení háčkového výběžku s loketní kostí a osteochondróza vnitřního kondylu pažní kosti. Jednotlivá onemocnění se mohou vyskytovat samostatně nebo může dojít i k jejich kombinaci.

Onemocněním trpí hlavně velká a obří plemena, avšak u jiných plemen tuto nemoc, stejně jako DKK nelze vyloučit.

Dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu - označovaná také jako DKK - je bolestivé onemocnění, kdy dochází k oslabování kyčelního kloubu, vzniku artrózy a postupnému zhoršování pohyblivosti psa.

Na vzniku dysplazie se dědivost podílí mezi 20 % až 60 % v závislosti na plemeni, zbytek vytvářejí vnější vlivy, a to zejména výživou a tendencí k rychlému růstu.

Kyčelní kloub tvoří ohnisko přenosu síly z pánevních končetin na tělo psa, a proto má pro pohyb psa základní význam. Při dysplazii kloubní hlavice nesedí správně do kloubní jamky (je v jamce usazena volně) a následkem toho je narušena harmonie pohybu kloubu. Důsledkem je nadměrné opotřebení kloubu. Většinou bývají postiženy oba klouby. Dysplazie kyčelních kloubů se vyskytuje v několika stupních, při nejtěžším stupni bývá kloub zcela mimo kloubní jamku.

Dědičné a vnější faktory působící na dysplazii

Polygenní dědičnost:

Termín, který se používá, když u dysplazie kyčelního kloubu jde o dědičně podmíněný znak, na jehož stupni se podílí celá řada genů.

Pravděpodobnost, že se u štěňat projeví dysplazie, je u každého štěněte jiná. Především záleží na rodičích jestli měli dysplazii nebo ne.

Dva negativní jedinci - v průměru 26% (16 - 43 %) pravděpodobnost, že potomek bude mít dysplazii.

Jeden pozitivní, druhý negativní - v průměru 48 % (25 - 62 %) pravděpodobnost

Oba pozitivní rodiče - v průměru 77 % (46 - 93 %) pravděpodobnost

Vnější faktory:

Z celé řady vnějších faktorů, které na utváření a vývoj dysplazie působí, jsou nejdůležitější pohyb a strava.

Pohyb - nadměrné tělesné zatížení během růstu psa s dědičnými vlohami lze považovat za faktor napomáhající ke vzniku tohoto onemocnění. Podstatný vliv má také povrch, na kterém se pes pohybuje první rok života. Z tohoto důvodu pes nemá běhat a pobývat po betonu, silnicích a jiných zpevněných plochách, ale měl by být na měkkém, pružném povrchu. Do 6 měsíců minimálně by měl být také omezen běh u kola a velmi intenzivní trénink.

Strava - nekvalitní strava nevhodná pro štěňata je nejčastějším spouštěčem vzniku dysplazie. Často obsahu nadměrné nebo nedostatečné dávky minerálů, především vápníku. Obsah vápníku a fosforu v potravě musí být ve správném poměru. Určitou roli ve vzniku dysplazie v potravě hraje také poměr sodíku, draslíku, chloridu a elektrolytů. Na vývoj kostry mají nejdůležitější vliv vitamíny A a D, jejichž poměr by se v potravě neměl odchylovat od normy. Dodávané energie v potravě by také nemělo být hodně.

Výskyt dysplazie také ovlivňuje výška a váha psa. Riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50x vyšší a u velkých plemen 20x vyšší než u malých a středních plemen.

U psů s nadváhou jsou nadměrně zatěžovány kloubu, což do jisté míry vede také ke vzniku DKK a DKL.

Funkce kloubů

Kyčelní a loketní klouby mají v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - nosnou (jako nosič těla) a pohybovou (umožňující pohyb). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný.

Hrudní končetiny jsou zaúhlené o něco méně (úhel mezi kostmi je cca 180 stupňů), protože plní hlavně nosnou funkci. Nesou podle plemene 60 - 80 % tělesné hmotnosti. Pánevní končetiny plní hlavně pohybovou funkci a nesou tedy mezi 20 - 40 % hmotnosti.

"Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou nepoměrně vyšší než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete," popisuje MVDr. Pavla Hyclová.

Příznaky onemocnění

Příznaky onemocnění dysplazií jsou velmi pestré. Avšak dysplazií může trpět i pes, který se žádnými klinickými příznaky neprojevuje.

Uvádí se, že jen okolo 25 % psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky, avšak i když zpozorujete u vašeho psa nějaký z příznaků, nemusí se hned jednat o dysplazii, může to být jiné onemocnění. Pokud si však nejste jistí a pes některý z příznaků vykazuje, bude lepší se psem zajet k veterináři.

Nejčastější příznaky u DKK (velmi podobné jsou i u DLK):

• kulhání,
• obtížné vstávání,
• potíže při chůzi do schodů,
• současné odrážení se oběmi pánevními končetinami,
• potíže při prvních krocích,
• rychlá únava,
• nechuť k pohybu a ke hře,
• neochota skákat,
• potíže po těžší zátěži.

Posouzení - jak veterinář zjistí dysplazii

Objektivní posouzení dysplazie lze provést je rentgenologickým vyšetřením, proto vždy, když máte podezření na dysplazii u svého psa, musíte k veterináři se psem přijít.

Veterinář bude chtít nejdříve vidět, jak váš pes chodí, běhá, vstává. Bude pohybovat nohama aby posoudil jaká je maximální možnost pohybu a bolestivost při některých pozicích.

Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1.roku.

Posouzení ve věku 4. - 11. měsíce není možná, protože u cca 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu nebo k lepšímu.

Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího vzrůstu.

Protože rentgeny většinou provádí veterinář ve specializované vaničce a klouby psa jsou pro správné zhotovení rentgenů (především kyčelních kloubů) nepřirozeně nataženy a vytočeny, je nutná sedace psa.

Na snímku se hodnotí tvar hlavice, její hloubka, symetrie kloubní štěrbiny, degenerativní změny a Norberg-Olssonův úhel.

Pro jednotné posouzení rentgenových snímků byla zavedena centrální místa pro vyhodnocení DKK a DLK, která vyhodnocují snímky podle jednotlivých kriterií.

Stupně dysplazii

---